Yo Shimada je renomovaný japonský designér, který aktuálně přináší kousek tradičního japonského umění i k nám. Ve spolupráci se společností HORNBACH vytvořil originální stolek Utsuri Table, který si ale musíte postavit sami. Přinášíme vám rozhovor, ve kterém se dozvíte, kde čerpal inspiraci a jak se rodil nový projekt Utsuri Table.
Jak jste reagoval, když Vás oslovili ze společnosti HORNBACH?
Když se na mě HORNBACH obrátil s myšlenkou designu na vlastnoručně vyrobený nábytek, byl jsem nadšený. Jako Japonec jsem v tom viděl výzvu – dát Evropanům něco, co možná zatím neznají. Rozmýšlel jsem, jak bych mohl s běžnými materiály, které si může v HORNBACHU koupit každý, přispět z Japonska k evropské kultuře na dálku.
Proč jste se rozhodl tuto výzvu přijmout?
Náš svět je plný hotových produktů. Je pravda, že díky nim je náš všední den méně stresující, ale současně nás též připravují o jakoukoliv výzvu. Jako architekt a designér nechci vyvíjet žádné koncepty, které jsou založené na hotových prvcích. Co potřebuji, je design, díky kterému bude náš pohled a potenciál bystřejší, místo toho, aby nás otupoval. Projekt, jakým HORNBACH edice DÍLO je, nabízí přesně tento podnět. Dává mi pocit, že s jedním kusem nábytku můžu vytvořit něco skutečně jedinečného. Je to jako s vařením: „chuť připravit si jídlo sám obohacuje můj život víc jako bídně hotová jídla anebo jídlo v bufetu“. To, že velký projektový market angažuje mezinárodní designéry, aby je nechal navrhovat nábytek, má potenciál změnit svět: přináší živější kreativitu do našich každodenních životů.
Co stálo za prvotní myšlenkou konceptu Utsuri Table?
Obytný prostor v Japonsku je odjakživa velmi omezený a je ho stále méně. Tento vývoj můžeme sledovat v téměř všech světových metropolích. Proto jsem se rozhodl, že můj objekt by měl tematizovat současný problém, který se týká obou našich společností.
V čem vidíte řešení?
Jedním z důsledků je, že stále se zmenšující místnosti jsou někdy doslova utlačené velkým kusem nábytku a těžkopádnými materiály. Malá místnost by přitom neměla být naplněná bez rozmyšlení, ale až díky zařízení by měla vyniknout a získat funkci. Řešením přitom může být inteligentní design: například v podobě schodiště, které jsem navrhl, pod jehož schody jsou zabudované police úložného prostoru a pračka. Anebo multifunkční kusy nábytku, díky kterým prostor získá několik možných způsobů využití, namísto toho, aby jen zabíraly místo.
Čerpal jste při navrhování projektu i z tradiční japonské kultury?
Svým návrhem jsem chtěl představit postoj, jak si poradíme se žitím na omezeném obytném prostoru. Tradiční japonská místnost je vyložena obdélníkovými rohožemi tatami z rýžové slámy. Jsou přesně normované a slouží dokonce jako architektonická měrná jednotka obytného prostoru. Velikost prostoru se udává počtem rohoží a ne v metrech čtverečních, a všechny další rozměry, jako například oken, rozdělení stropu nebo posuvných dveří, se tímto odpovídajícím způsobem řídí. Japonské přísloví říká: „Člověk potřebuje na spaní celou rohož tatami a na život rohož poloviční.“ Toto rčení má vyjádřit skutečnost, že dimenze všedního dne jsou stejné pro každého člověka, ať je jakkoli bohatý nebo slavný. Jde o skromnost a pokoru v každodenním životě. Japonská tradice nás učí k vědomí zdrženlivosti, namísto plýtvání místem a materiálními statky, a používat prostor tak, jak je to skutečně potřebné.
Jak se to odrazilo na návrhu stolku?
Mojí vizí byl stůl, který se skládá z několika úrovní, je modulárně použitelný a flexibilně přeměnitelný, aby vyhovoval každému požadavku na místo. Stůl Utsuri Table má zařídit místnost – doslova – má dát místnosti účel. Tato myšlenka vychází z koncepce tradičního japonského stolu Chabudai. V Japonsku se kdysi – a na mnohých místech ještě dnes – Chabudai, plochý skládací stolek na čtyřech krátkých, výklopných, maximálně 30 cm vysokých nožkách, stavěl doprostřed tatami – místnosti. Pro často velmi stísněné bytové podmínky v Japonsku je tato místnost multifunkční – během dne se stolek rozloží a na noc se místo něho rozloží futon na spaní. Díky stolku Chabudai se tato neutrální místnost podle potřeby přemění v jídelnu, čajovnu anebo pracovnu. Podobně jako Chabudai i Utsuri Table má variabilní tvar. Deska stolu se skládá ze třech prvků, které mohou být libovolně modulárně přesouvané a nabízí rozdílné výšky.
Rodil se návrh jednoduše, anebo jste neměl hned jasnou představu?
Proces tvorby chápeme zásadně jako něco víc než jen proces učení. Jde mi o experimentování a postupné přibližování se k tématu, a to i pomocí improvizace. Proces DÍLO 002 jsem začal jako výkres na papíře a 3D model, později přibyl i fyzický model. Tento pracovní proces je otevřený, volný a velmi agilní. Například můj Utsuri Table měl na začátku kulaté obrysy, až se z toho nakonec vykrystalizoval hranatý tvar. Dlouho jsem hledal tvar pro každou situaci. Jeho definitivní podoba se však vyvinula až tehdy, když jsem přišel do Německa a začala vlastní práce. Až na základě jednotlivých fyzických prvků jsem byl schopen rozeznat slabá místa: vyříznout kulatou desky by bylo složitější, i jeho struktura vypadala nestabilně. Při experimentech jsem tvary stolu uspořádal novým způsobem a zpevnil nestabilní místa.
Jak probíhal výběr materiálu?
Hledání materiálu pro DÍLO 002 se ukázalo jako skutečná výzva, a to až do samotného konce. K tomu jsem se nechal inspirovat v HORNBACHU. Množství vystavených materiálů mě přivedlo na neobvyklé nápady: mohla by být vodovodní roura vhodnou nohou stolu? Zejména pro desku stolu jsem objevil mimořádně vzrušující materiály. Některé z nich jsem si vzal do dílny a pro definitivní rozhodnutí jsem postavil několik modelů v originální velikosti. Až na základě modelu ze dřeva jsem stanovil další pracovní kroky. Dělo se to intuitivně a dostal jsem se tak do spojení s produktem a jeho způsobem využití – až k definitivnímu návrhu. Tento způsob práce mě definuje jako designéra a architekta: protože nakonec produkuji nejen nápady a návrhy, ale vytvářím i vždy něco reálně.
Kde jste čerpal inspiraci na variabilní posuvné části stolu?
Nechal jsem se inspirovat listím stromu plavajícím na hladině řeky, kde se shromažďují a vrství, aby následně driftovalo rozpojené dál. Podobně se i toto dílo skládá do jednoho celku na malé ploše a potom se podle místnosti opět rozvrství. Hrdý jsem též na jeho kompaktnost. Dokonce i meziprostory lze využít na odkládání věcí.
Netradičně působí barevné provedení stolu. Proč jste se rozhodl namalovat spodní plochy stolu?
Fascinuje mě přemýšlet nad materiály a prostory jinak, nově, a zažité stavět na hlavu. Je zcela neobvyklé pracovat se spodní stranou stolu, ale právě proto jsem se tak rozhodl. Podle polohy desek stolu a dopadu světla odrážejí tyto plochy různě svou barvu na okolní materiál. A díky této reflexi barva vynikne. Svým subtilním leskem odvádí pozornost pozorovatele na povrch stolu a zdůrazňuje obrysy desky. Zvolil jsem si neonové barvy, protože to vlastně ani nejsou barvy, ale fenomény. Zejména tehdy, když je necháme odrážet se ze spodní strany. Světlo přitom vyzařuje na plochy a říká naším vjemem, že je zde červená barva. To je však pouze optická iluze.
Kde všude čerpáte inspiraci?
Jako architekt a designer samozřejmě rád navštěvuji neobvyklá místa, abych se jimi inspiroval. Nepoměrně víc mi ale přináší pozorování lidí v mém okolí v jejich každodenním životě. Chtěl bych se učit z výzev všedního dne ve městě. Během mé cesty po Německu jsem také navštívil knihovnu v Berlíně, její mimořádná architektura se vyznačuje tím, že co nejlepším způsobem podporuje koncentraci svých návštěvníků. Nechci, aby to znělo arogantně, ale v její pestré mnohoúrovňové architektuře jsem viděl paralely ke svému návrhu DÍLA.
Jak byste charakterizoval stůl Utsuri Table?
Vždy se snažím vnést zkušenost a pozorování, jako je tato, do svých designů. Utsuri Table má odrážet způsob života naší epochy. Potom se v našem každodenním bytí budeme stále méně obklopovat předměty zabírajícími prostor. Téměř nikdo z nás už nemusí bojovat s těžkými spisy anebo knihami. Nahrazují je elektronické přístroje s variabilními funkcemi. A ty jsou dnes stále minimalističtější a menší. A tak je i stůl, na kterém nachází tyto předměty své místo, lehčí a proměnlivý. Je čas zbavit se balastu. Éra těžkého dubového stolu je definitivně pryč. Dnes je důležité navrhovat všechno tak, aby to odpovídalo potřebám dnešní doby.
Co byste doporučil všem, kteří se rozhodnout přijmout výzvu Hornbachu a pustí se do projektu edice DÍLO 002?
Tuto výzvu je potřeba přijmout oběma rukama. Výroba stolku Utsuri Table vlastníma rukama není lehkým úkolem. Ale dovede nás dál. Cesta nejmenšího odporu je příliš lehká. Proto si myslím, že bychom si to měli opět trochu ztížit. Abychom na konci s hrdostí viděli, proč právě toto mělo cenu.
Více informací se dozvíte na stránce: www.hornbach.cz/dilo
Přidejte se k nám na Facebooku: http://www.facebook.com/HornbachCz/
